Jeho hlavními podporovatelkami jsou v České republice klinická psycholožka Michaela Mrowetz a pediatrička Marcela Peremská.

Proč je důležitý?

Bonding usnadňuje maminkám vstup do mateřství a miminkům adaptaci po příchodu na svět.

Pro miminko

Když je novorozenec okamžitě po porodu položen na tělo matky, takzvaně kůže na kůži (skin to skin), snáze si k ní utvoří citovou vazbu. Miminku se u maminky zklidní dýchání, přestane plakat a zažívá pocit bezpečí. Vůně plodové vody na ručičkách, které si olizuje, je stejná jako vůně maminčiných prsou. Čichem se tedy snaží najít zdroj mateřského mléka a samo se pokusí o první přisátí. Pokud v místnosti není ostré světlo, je novorozenec schopen dívat se mamince do očí.

Pro maminku

Díky bondingu vnímá maminka porod jako méně bolestivý a později ho lépe hodnotí. První kontakt s miminkem ji usnadňuje se do něj zamilovat a následné zvládat péči o něj. Kontakt skin to skin podporuje nástup laktace, maminka také lépe rozumí pláči svého dítěte.

Jak probíhá v českých porodnicích?

V komunistické éře si ženy o nějakém bondingu mohly nechat jen zdát. Separace proběhla hned po porodu, kdy sestra děťátko odnesla na povinné vážení a měření. Miminka byla hromadně „skladována“ na novorozeneckém oddělení a sestřičky je vozily jen na kojení. Maminky měly čerpat sílu. Návštěvy, natož přítomnost otců u porodu, byly zakázané.

Dnešní maminky jsou na tom přeci jen trochu lépe. Řada porodnic je označena jako baby-friendly, což zahrnuje rooming-in (dítě je s matkou na pokoji), podporu kojení i bonding.

Nicméně situace u nás stále není ideální. Podle průzkumu Michaely Mrowetz je novorozenec i dnes až příliš často od matky oddělován kvůli měření, vážení a dalším poporodním procedurám. Proto jen asi třetina maminek je po porodu v nepřerušovaném kontaktu s dítětem, méně než třetina v přerušovaném a více než třetina v žádném.

Když k bondingu nedojde

Někdy je však situace znesnadněna těžkým průběhem porodu (císařský řez) nebo zdravotními komplikacemi, třeba u nedonošených dětí. Dle psycholožky je bonding možný i tak, případně může být nahrazen kontaktem skin to skin s tatínkem. Záchrana života však má mít v tomto případě  jednoznačně přednost.

Já jsem si bonding bohužel moc neužila. Po akutním císařském řezu v celkové narkóze jsem syna neviděla asi pět hodin. K prvnímu přiložení na sále sice údajně došlo, já ho však poprvé viděla na fotce, kterou mi poslal manžel. Přišlo mi to líto o to víc, že následující týden syn strávil v inkubátoru na antibiotikách, ale chápala jsem to. Nevydařený začátek jsem se mu pak snažila vynahradit dostatkem kontaktu po propuštění domů.

Ani porod dcery nebyl jednoduchý, ale u ní jsem si aspoň užila to položení na břicho a první přisátí. Pak jsem bohužel kvůli velkým krevním ztrátám omdlela a dceru už mi do rukou nesvěřili. Choval ji aspoň tatínek. Pak byla u sestřiček na pozorování a vozili mi ji jen na kojení, na pokoj jsem ji dostala až druhý den.

Vztah budujete nejen po narození

Z výše uvedeného může vyznívat, že pokud jste promeškala bonding v prvních hodinách po porodu, už skoro nemáte šanci vybudovat si hezký vztah se svým dítětem. Tak to ale není. Vztah s dítětem si totiž rodič buduje i v následujících dnech, týdnech a letech, nejen na porodním sále.

Takže, i když je poporodní bonding bezesporu přínosný a usnadňuje vzájemné propojení mezi maminkou a dítětem, není to tak, že se bez něj citová vazba nevytvoří, jen to možná bude trvat o chvíli déle.

Pokud tedy ani u vás, ať už z jakéhokoliv důvodu, bonding možný nebyl, snažte se to nebrat jako své selhání. Miminku se maximálně věnujte, buďte s ním v kontaktu skin to skin a hodně ho chovejte.

Zdroj(úvodní foto): Pixabay.com

Zdroj: Wikipedia.cz